A zanecháš-li mě ve tmách, posvítím si svým srdcem.

Není hřebík jako hřebík

18. června 2016 v 0:11 | P.
Jak je křehká a přesto jsme na ní závislí. Ta tenká bílá kazička životů, kterou si připalujeme ke kávě nás pomalu ale jistě zabíjí. Po prokalené noci nám díky ní praskají plíce a stejně k ní hledáme cestu.

A teď z pozitivnějšího? pohledu. No, jak pro koho..

Minulé úterý mě vyhodili ze školy, respektive jsem udělala státnice. Ale prostě mě, dá se říct, vyhodili ze školy. Z věty 'Hodně štěstí v dalším studiu či v práci.' Jsem slyšela jen 'Vypadněte, najděte si práci a hlavně plaťte daně nebo je jako ekonomové obejděte tak, aby vás nezavřeli.'
Hledáte pozitivum a nenacházíte? Tak já vám ho řeknu
Po 12 hodinách, kdy jsem se propila, jak se říká, do střízlivosti, přestala jsem z tohoto úspěchu mít tak velkou radost. Hodili nás do vody, no plavat nás naučili jen v teorii.
'Ty se v práci neudržíš, neznáš autority a říkáš, co si myslíš!'
A to byl ten poslední hřebík, stovkový! Vítej do života, Soňo a dělej, co umíš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | Web | 18. června 2016 v 1:23 | Reagovat

uhhh, jo, tak tak.

ta věta, v záhlaví, to je moc hezký

2 stuprum stuprum | Web | 18. června 2016 v 2:10 | Reagovat

Plavej! Nebo se utop. :D

3 Adina Adina | Web | 18. června 2016 v 10:05 | Reagovat

Skvěle napsáno. Člověk si neuvědomí, co ho vlastně "tam venku" čeká, než je vyhozen ze své komfortní zóny... Tak hodně štěstí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama