A zanecháš-li mě ve tmách, posvítím si svým srdcem.

Září 2012

Je mi to jedno?

24. září 2012 v 10:19 | P. |  Témata týdne
"Můžu vidět doklad totožnosti?"

"Jasně, proč ne!" Odpověděla jsem sebevědomě.

"Slečno, Vám není osmnáct, tady nemůžete."

Tak to mi sakra není jedno! Váhavě jsem koukala do očí osmnáctiletých kamarádů a čekala, jaký úžasný nápad vymyslí.
Chtěli mě protáhnout, jasně. Nejdřív se to zkoušelo ve jménu "zákona", tedy dohodou, což pochopitelně neprošlo a tak mě vzali za ruku a šli. Ne, ani tahle možnost neprošla.
Do ulic velkoměsta jsem se nevydala sama (což by mi jedno nebylo).
Cílem bylo najít jiné nebe pro třídní párty. Jediné, co jsem z toho pochytila byl vyřčený "sex" od hezkých černochů.
Zvedaly jsme nechápavé hovory, co se sakra děje.

"Tak jdu domů, je tam přece vodka Dalibora."

Našli jsme Nebe, které měli v moci osmnáctiletí, ne však my dvě.
Vyběhl blonďák a čekal semnou na "trajfl". Šly mi slzy do očí a jeho obětí mě dorazilo ještě víc.

"Neboj se, slibuju Ti, že příští rok, až budem na vejšce, všechno Ti vynahradím. Víš, já bych jel s Tebou, ale musíš pochopit, že bych tím ztratil dvě hodiny."

"Jasně Petře, zůstaň tady a Ty, Marie také, VŽDYŤ JE TO JEDNO!" Ale nebylo..

"Jo Marie, zůstaň tady. Vždyť co se jí může stát.. Posadíme ji na trajfl a za půl hoďky vysedne, přeběhne cestu a je doma."

Marie vytáhla lehkou Marlborku, dala mi ji k puse a cvaknula se zapalovačem. Dlouze jsem potáhla. Kouřila jsem strašně rychle, abych nemusela odpovídat.

"Ne. Pojedu s ní, já bych taky nechtěla zkejsnout doma sama. Vzkaž Daliborovi,že mu vypijem vodku a samozřejmě taky džus!"

Stihly jsme vypít vodku a džus, pomazat pastou všechny kliky, sprchovým gelem natřít záchodové prkýnko a do kartáčků vsypat sůla pepř.

A tak děkuju, Marie..
Ostatním se to mohlo zdát "jedno". Mně ne a proto děkuju, žes to pochopila.
Děkuju, žes mě nenechala jít.
Děkuju za to, jak se ke mně chováš.
Děkuju, že se mě umíš zastat.
A děkuju, že mně někdy umíš pořádně vynadat.

"Jaké to bylo?"

"Společensky přijatelnou nebo upřímnou odpověď?"

"Upřímnou, samozřejmě!"

"Skvělý!" Načež Míša dosedla na mazlavý povrch záchodové desky a chytila kliku, aby za sebou zabouchnula.