A zanecháš-li mě ve tmách, posvítím si svým srdcem.

Hlavně klid a nohy v teple

V Bratislavě jsme byli naposledy tak před 10 lety, jaké tady mají asi lesy? No, prý pěkné, říkal kameraman a nasměroval nás k jedné lesní cestě, kterou budeme potkávat při cestě domů.
Slunce venku nás lákalo, přestože byl jen půlstupeň nad nulou.
Pak to jakoby všechno spadlo. Jakože úplně všechno. Oba iPhony mrtvé mrazem, Ty po kotníky v bahně, tma a dokonce začal padat sníh. Hurá. Ještě někdo se chce podělit o fotku, na které poletuje ta hnusná bîlá ledová věc?
Po dvou hodinách čistého bloudění jsem si říkala, ze tam asi s lesní zvěři přenocujeme, popovídáme si, rozšíříme si obzory, když najednou.. auto! Naše auto! Napadlo mě zkusit odemknout a hele, jak krásně na nás mrká těma roztomilýma oranžovýma očima. Radosti jako Jeníček a Mařenka, když našli pernikovou chaloupku.
V restauraci jsme vypadali jako dva blázni, když jsme se třepajíce smáli a nadávali do telefonu nastřídačku.

Po příjezdu domů jsem čistila boty ve sněhu a následně naznala, že hodit je do pračky bude snadnější, ať jsem ready na středeční výšlap No. 2, na kterém si radit nenechám.
Jo a nakonec jsem se zmohla ještě na fotku toho milého sněhu, který za okny vypadá skvostně.

No a taková to ráno byla hezká neděle.
 

Život je změna

7. listopadu 2018 v 20:59 | P. |  Témata týdne
Mé 'dežaví' mně napovídá, že stejné téma týdne zde bylo hezkých pár let dozadu a mám pocit, že jsem snad měla tu stejnou věc na srdci. Dřív Vám ji ale řeknu radši znovu, než abych ji při listování v archivu nenávratně zapomněla.
Pokud to tak opravdu je, zamýšlím se nad tím, jestli jsem se snad nikam dál neposunula?
Žiju poměrně pozitivní a snad i z toho důvodu spokojený život. Při problémech si dovoluji pomýšlet na to, že se mě okolnosti snaží posunout dál a že vše, co a kdo mně vstupuje do života, mě má něco naučit.
Nebudu mluvit o dlouhém příběhu, který mně ovlivňuje život bez mála 16 měsíců. Nejen že tento příběh stále trvá, nabalil se na něj téměř stejný.
A tak jsem včera, po cestě domů z práce přišla na velmi zásadní věc.
Vše, co budete akceptovat, bude Vás potkávat znovu. Vše, komu nebo čemu ve Vašem životě dovolíte přinášet pozitiva nebo negativa, přijde znovu. Je to stejné, jako to, v čem vyrostete.

Až zase jednou přijde ta stejná událost, která Vás poznamenala, zkuste se poučit. Zkuste se zamyslet nad sletem událostí z minulosti a přemýšlejte, zda nevstupujete do stejné řeky podruhé.
Než to ale všechno odsoudíte, zamyslete se nejprve nad tím, zda Vám to nedalo více, než vzalo.
Protože svět není černobílý. ❤️

Chci Tě tady mít

20. října 2018 v 1:41 | P. |  Témata týdne
Často mám chuť vypsat ze sebe celý svůj život. Mám pocit, že se snad něco změní a věci se obrátí k lepšímu. Jenže víš co? Ja nevím, jestli se můj život může obrátit k ještě víc lepšímu. A jo.. MUŽe..
Mám pocit, že jediné, co mně ke štěstí schází, je někdo, o koho bych se mohla opřít v každou setinu sekundy. Přesně tehdy, když bych to potřebovala. A nemusela bych tohle rameno hledat pokaždé v někom jiném.
Touha, láska, přátelství, opora, pomoc, podpora, vášeň,.. všechno co štír potřebuje k životu, mít tak v jednom člověku, který to pochopí.

v textu je mnohem větší síla, než v myšlenkách.
Tak proto.

REM <3
 


Za co platíme?

30. května 2018 v 23:03 | P. |  Témata týdne
Za 5 dní je to rok, co Tě znám, co Tě mám..

První firemní akce, říkáš mně, že je na mně něco divného.
"Jde ti něco z očí. Něco zvláštního, podle mě něco tajíš. Točí se kolem tebe celá firma a tobě je to jedno. Vždyť nikoho nemáš, ne?"

Je to 5 dní, co jsem tě naposledy viděla.

A je to 15 hodin, co se Ti zabil táta.

"Vítej v klubu." Říkala jsem Ti. "Cože?"
"Pamatuješ, jak jsi mně loni říkal, že je na mně něco zvláštního, co mi vidíš na očích?"
"No.., asi jo..? A co jako? Říkám ti, že se mi zabil táta!"
"Jo, mně taky. Dneska je to 5 let."

..a Ty máš mě, napořád.

S citem bez rozumu

10. dubna 2018 v 21:58 | P. |  Témata týdne
Ten pátek nebyl úplně příjemným dnem, oběd s Tebou mně dost bodnul. To, že se mně nadavovalo Ti v tu chvíli přišlo docela zábavné, jenže to jsi ještě nevěděl, co jsem věděla já. A já jsem nevěděla, co jsi věděl Ty.

Rychlá pusa, spěcháš vyřídit nezbytnosti do práce a já jedu domů, abych se o pár stran přiblížila k dokončení diplomky.

Večerní konverzace, kterou jsem se snažila odlehčit vtípky, Tě dost vyvedla z rovnovány. Bylo to trochu mým cílem, když budeš nervózní i Ty, ze mě to trochu opadne. Asi jsi to kvůli humoru nebral moc vážně, když jsi celou sobotu strávil na zápase. Jupí, vyhráli jste.

Náročný den, proč to nepodpořit a nenapsat Ti, že je to skutečně vážné. Půlhodinový telefonát, zakončený větou, že "co když Ti řeknu, že nejsi jediná" mně zničil sen o šťastné rodině. O to víc, když jsem ji plánovala nejdřív za 3 roky.

I pád na hubu je krok dopředu

2. dubna 2018 v 23:19 | P. |  Témata týdne
Člověk míní, Pán Bůh mění - říkám si, když podepisuju výpověď dohodou.

Šest týdnů před odevzdáním diplomky, s napsanou teoretickou a rozpracovanou praktickou, padnul konečný verdikt.
"Teď tě potřebuju. Víš, že chystáme velký event, nemám čas na vedení tvé práce a ocenila bych, kdybys mně byla nápomocná na 200 %. Věnuj se teď tomuhle, státnicovat můžeš za rok."

Prudký náraz, slečno. Zkuste tohle říct člověku, který se nerad vzdává, o to míň na cílové rovince.

Byl to docela šok. Po obvolání všech mých známých, jestli neznají majitele firmy, který má smysl pro dobrodružství a víru v to, že kdo chce, dokáže, jsem byla neúspěšná. A tak jsem šla na pivo. Že nebude jen jedno mně bylo naprosto jasné.
Náhody neexistují. Následující den v 7 ráno jsem měla přislíbenou pomoc s dopsáním diplomky.

Pět dní nato, se to k mojí smůle (nebo štěstí?) dozvěděla má nadřízená. Za dvě hodiny sedím s výkonným.
"Máte u vás docela dusno, ne?.. Prej k sobě máte averzi,.. Nemůže s tebou pracovat,.. Jsi drzá,.. Neplníš svou práci,.. Chceš mít vyšší vzdělání než ona,.. Běž si najít práci, kde tě ocení,.. Dám ti čtyřmsíční odstupné,.."
Ehm, co prosim? Tak jo.

Jsou v životě situace, které nás srazí na kolena. V jeden den máte všechno a "nic".
Všechno, co se stane, má důvod. A i když tomu v tuto chvíli nerozumíme, jednou přijdeme věci na kloub a snad budeme děkovat za to, co se stalo.
Každá situace nás něčemu učí a já teď vím, že cílevědomost se před zbabělci nevyplácí.

Ať ze sebe vydáváme cokoliv, existují lidé, kteří to ocenit nechtějí. Nebo nemohou.
Slabí lidé neumí ocenit silné, nevytrvalí cílevědomé, upjatí zase ty, kteří jsou nad věcí.
Každá zkušenost je dobrá, směřující nás tam, kde máme být.


Já Ti slibuju moje milá, která jednou, až mně bude 40, nastoupíš ve 23 do práce, budu Ti oporou.
Buď cílevědomá, řekni mně všechny Tvé sny, přání a cíle. Choď za mnou s nápadama. Nebudu je vydávat za své. Dělej chyby, abychom se jim spolu naučily předcházet. Stůj si za svými názory a nenechávej sebou zametat.
Tohle všechno s úctou, pokorou a vděčností a nedopustím, aby Ti v náročném životním období bylo ublíženo.
Až se jendou zeptáš, proč to dělám, tak proto, aby ses jednou stejně tak chovala i Ty.

Svítání

9. října 2016 v 11:04 | P. |  Témata týdne
Zamyslete se nad svým životem. Jste šťastni v životní fázi, kterou právě prožíváte? Pokud je odpověď ano, klidně zavřete stránku a pokračujte v žití.
Jestliže je ale odpověď ne, začněte pátrat po tom, co vás činí nešťastným. Mnohdy to není níc jednoduchého, každý den je stejný a vy nemáte nejmenší tušení, která věc či činnost vám vlastně nevyhoduje. Jděte na to vylučovací metodou. Mám v práci skvělý kolektiv? Ano. Jsem spokojen s tím, jaké mám vztahy se svými sourozenci? Ano. Mám rád svého partnera? Ano, ale miluju svého partnera? Jsem ochotná udělat vše pro jeho spokojenost? Ano, ale chová se tak i on?
Zkrátka objevte to, co vás tíží, to vám pootevře bránu. Jakmlie najdete oblast života, která vás neuspokojuje tak, jak byste očekávali, udělejte s tím něco. Nezaopmínejte ale, že málokdy stačí, když chcete pouze vy. Konkrétně na vztah je potřeba, aby chtěli oba.
Jste-li v další fázi, několik měsíců se odhodláváte k rozchodu, ale bojíte se, jak budete zvládat život osamotě, nepřemýšlejte nad budoucností. Ještě nic na světě nemělo takovou moc, aby se zastavil čas. Asi budete nějakou dobu smutnit, ale možná vás tento krok dopředu učiní nekonečně šťastným. Najednou začnete uskutečňovat své sny, nikoho se nebudete ptát, zda si myslí, že je vaše rozhodnutí správné.
Jednejte vždy tak, aby jste byli šťastní vy sami, pak budou šťastní i lidé, které budete potkávat, budete je totiž přitahovat.
Možná si po pár dnech či měsících konečně uvědomíte, že nejdůležitější v životě každého je štěstí, které je vždy na dosah, jen mu jít naproti.

Co všechno budu mít..

6. září 2016 v 23:14 | P. |  Témata týdne
Lidé sní od dětství, nejsem výjimkou. To, jak budu pracovat a studovat zároveň, to, jak budu mít vlastní byt, kam Tě vezmu bez výčitek, to, jak mě večer obejmeš a to, jak se ráno ve Tvém obětí vzbudím,... To jak se budeme milovat bez ohledu na čas.
Když se ohlédnu zpět, mám vše, co jsem chtěla mít. Prý je pozitivní myšlenka mnohonásobně sinlější, než ta negativní. Nevím, zda to, co se děje, bude mít pozitivní nebo negativní dopad. Nevím, zda mám tolik negativních myšlenek, že je pozitivní neumí překonat nebo zda jsou všechna tato naplněná přání pozitivními..
Každé ráno, když vstávám a každý večer, když jdu spát, jsem šťastná. Ovšem až po rozchodu s tebou. Ano, s tebou
s malým t. Když se ohlédnu zpět, vidím, že jsi mi nebyl oporou, nýbrž usurpátorem.
A tak mám strach ze svých myšlenek. Strach z toho, jak se mi splní vše, co si budu přát a já nebudu umět být vděčná tak, jak jsem teď. Strach z toho, že mi sláva stoupne do hlavy.

Pište svá přání na papír, do počítače, zkrátka je někam uložte. Protože to, čemu věříme, to hledáme. Co hledáme, můžeme nalézt.
Bože, dej mi radost prožívat každý den, tak, jak ho prožívám posledních pár desítek dnů.

Není hřebík jako hřebík

18. června 2016 v 0:11 | P.
Jak je křehká a přesto jsme na ní závislí. Ta tenká bílá kazička životů, kterou si připalujeme ke kávě nás pomalu ale jistě zabíjí. Po prokalené noci nám díky ní praskají plíce a stejně k ní hledáme cestu.

A teď z pozitivnějšího? pohledu. No, jak pro koho..

Minulé úterý mě vyhodili ze školy, respektive jsem udělala státnice. Ale prostě mě, dá se říct, vyhodili ze školy. Z věty 'Hodně štěstí v dalším studiu či v práci.' Jsem slyšela jen 'Vypadněte, najděte si práci a hlavně plaťte daně nebo je jako ekonomové obejděte tak, aby vás nezavřeli.'
Hledáte pozitivum a nenacházíte? Tak já vám ho řeknu
Po 12 hodinách, kdy jsem se propila, jak se říká, do střízlivosti, přestala jsem z tohoto úspěchu mít tak velkou radost. Hodili nás do vody, no plavat nás naučili jen v teorii.
'Ty se v práci neudržíš, neznáš autority a říkáš, co si myslíš!'
A to byl ten poslední hřebík, stovkový! Vítej do života, Soňo a dělej, co umíš.

Childhood

8. června 2016 v 2:51 | P. |  Témata týdne
Jsem vděčná za každou věc, která mě v životě potkala.
S knedlíkem v krku vzpomínám na 31.12. 2006, kdy jsme Tě, tati, pochovali. Moji sourozenci ztratili otce.
Po roce jsem byla uvedena do vědomosti. Zemřel i můj otec, ten, který ležel v rakvi z dubového dřeva a já neoplakávala jeho, litovala jsem pouze své sourozence.
Mělo to tak být. Možná jsem na smrt svého otce nebyla připravená.
Vím, že i když jsem Tě svým způsobem neznala, stojíš při mně každý den. Nevím, co je má zásluha a co Tvá.
Chci Ti říct, tati, vykašli se pár dnů na mě a pomáhej lidem, kteří to víc potřebují, ale vracej se, prosím. I já Tě potřebuji.
Říkám si.. proč na Tebe myslím převážně v noci?
Je má desukce, že jsi umřel v noci na Štěpána správná?
Můj psychický výlev jsi mi doufám odpustil dřív, než jsem začala psát.
Děkuji Ti za to, že jsi byl. Děkuji Ti za to, že jsem já.
Myslela jsem, že víc jsi mi nemohl dát. Dáváš mi každý den.
Díky tati!
Možná proto máme Štěpána?
Buď při nás, daddy.
<3

Kam dál